RŠ Dlouho mi vrtalo hlavou, jestli by se dalo ve Znojmě nějakým způsobem projet na Dyji mlýnský náhon Oblekovice, Bohumilice, Nesachleby. Vzhledem k mostkům, které těsně kopírují hladinu, je jasné, že na kánoi to nepůjde. Dále jsou tam dva mlýny, jeden se musí obejít po břehu ale ten druhý v Nesachlebech? Nedá se jednoduše zjistit, v jakém je stavu, ale snad to nějak půjde. Podle mapy.cz je vodní tok bez stavební překážky. Tak vyrážím na nafukovací matraci.
Naskakuju na náhon na oblekovickém jezu. „Plavba“ probíhá k nesachlebskému mostu očekávaným způsobem. Každou chvíli nějaký mostek/lávka nebo strom, často musím do vody. Zajímavé to začne být, když minu výše uvedený mostek. Proud pořádně zrychluje a po chvíli najednou slyším za zatáčkou peřeje – nesachlebský mlýn. Musím rychle zastavit a prozkoumat, jak to tam vypadá. Po krátkém ohledání se rozhoduju, že tuto část nepropluju.
Je tam zhroucený jez, pod hladinou asi bude různý bordel, který není vidět. Proud je tam silný, musím k levé straně, tam to půjde opatrně projít. Opravdu opatrně, voda má tendenci strhávat mě do hlavního proudu. Nakonec mě proud až za zbytky mlýnského kola sráží do vody mezi nějaké železo. Noha se mi zapříčí a chvíli musím bojovat, abych se z toho dostal. Odnesou to kolena.
Po proudu za mlýnem musím na náhonu překonávat jeden kmen za druhým. Musím být vynalézavý, abych někde ve větvích neprorazil matračku. Už vidím stromy kolem hlavního toku Dyje, takže ještě pár stromů a budu v cíli. Poslední strom ve vodě a už se řítím do poslední zatáčky. Ale ouha proud mě nekompromisně hodí do nad hladinu přečuhujícího šípkového keře. Na závěr jsem tak ještě popíchaný a poškrábaný od šípku. Krátký zbytek už poklidné plavby na matraci absolvuju v leže na zádech, protože mám předek včetně kolen dobitý…
Stálo to za to, ale jednou stačilo. Zažil jsem, dá se říct, velké padesátiminutové dobrodružství přímo ve Znojmě. Kdo by to byl řekl.
